Tohle bude poslední můj příspěvek před delší odmlkou (tedy když nepočítám výroční příspěvek, který mám naplánovaný na zítra), a o to se ho pokusím udělat bohatší.

Je období maturit, což pro mě (a asi pro všechny studenty z prim a sekund na naší škole) znamená právě tři věci. Zaprvé budu moct trochu víc spát, protože většinou místo obvyklých 7:40 (no řekněte, která škola začíná tak vražedně brzo?) začínáme později. Zadruhé se učí primárně matika, fyzika a chemie (ostatní profesoři jsou u maturit), přičemž tuhle situaci nezávidím těm, které M, F, Ch nebaví, ale mě to vůbec nevadí. Ta třetí věc je už o něco méně příjemná – hromada úkolů z těch ostatních předmětů. No nic, říkám si, že to období prvních dvou let zvládli i jiní, tak proč ne já. Toť ke škole asi vše.

Dnes má moje sestřička narozeniny, dostala ode mě pozvání do kina. Kdybych ale věděl, že tyhle dny pro ni nebudou zrovna časem oslav a štěstí, byl bych vymyslel něco mnohem lepšího, ale říkám si, že ještě stále jí můžu být oporou. Být dobrým bráchou člověka holt nikdo nenaučí. Continue reading →

Dlouho jsem sem nic nepřidal a také jsem, což vás -přiznejme si to- mrzí jistě mnohem víc, nechodil na vaše blogy. Může za to nabitý program, i když bylo docela dost volných dní.

Kecám. Žádný nabitý program, prostě jsem neměl náladu vážně na nic a na internet už vůbec ne. Nejsem moc náladový, ale několikadenní poklesek nálady se prostě ignorovat nedá. A tak promiňte, že přidávám tyhle kraviny, sám to nemám rád, když někdo blog používá jako myslánku stížností. Ale tohle není blog.
Jak teď všem proklatcům rozumím!

Tak zaprvé můj stav asi nemá konkrétní příčinu. Teda asi kdybych sledoval nitky a hledal příčinu, jistě jednotlivé faktory najdu: rodinné vztahy, přátelé, nešťastná láska a stres. Bráno s rezervou. Rád bych to rozšířil, ale bůhví, kdo všechno si tohle může přečíst. Taky mě napadlo, že bych to tu mohl zaheslovat a dát heslo těm, kterým věřím, ale tím bych se zase jen svazoval. (Pamatujete na tkaničku?)
Chtěl bych se naučit na nic nemyslet.

Přistihl jsem se, jak pomalu přestávám věřit, že se situace někdy opravdu zlepší. Ale jaká situace? Vždyť se vlastně nic neděje. Nad vodou mě drží smysl pro povinnost a odhodlání si to všechno prožít. Tohle patří k lidství, nikdy bych si to nechtěl usnadnit obraceči duše ani ničím podobným, neboť i když nejsem sám svého štěstí strůjcem, můžu věřit.
V lásku, lepší zítřek, změnu i stálost, prozřetelnost.

Dnes jsem absolvoval malý výlet na Petřín s mojí slečnou. Tedy abyste pochopili, nic spolu nemáme, jde o mou nejlepší kamarádku. (No vážně!) Spíš přítelkyni, přítel je asi víc než kamarád.

Musím říct, že to bylo za poslední dny vůbec nejlepší odpoledne. Nikomu jsem snad (krom rodiny, samozřejmě) nikdy tolik nedůvěřoval.

Líbilo se mi, jak bylo úplně jedno, co si všichni myslí. Padlo i pár ztřeštěných plánů, například rozhodnutí že si koupíme byt a tak podobně, jáj.

A jak jste prožili prvního máje vy?

Vypadá to, že jsem nemocný. Bolí mě v krku a mám zvýšenou teplotu – skoro vždycky, když mi něco je, tak je to tohle. Takže jsem se alespoň v pátek ulil ze školy a během následujících čtyř dní volna můžu víceméně odpočívat.

Hodlám teď víc číst, byl jsem posledních pár týdnů dost zaneprázdněný a četl jsem jen málo, tak to chci dohnat, mám asi jedenáct knih (viz seznam dole), které bych rád stihl přečíst do prázdnin, ale to asi nestihnu. Většina z nich jsou poměrně známé tituly, takže pokud jste něco z toho četli, můžete dát vědět, jaké to bylo.

Jsem taky moc rád, že je hezky, skoro letní počasí dneska i včera mi vážně zvedlo náladu.

Seznam titulů k přečtení: (škrtlé už jsem přečetl)

• Stendhal: Červený a černý
• Christiane F.: My děti ze stanice Zoo
• Fjodor Michajlovič Dostojevskij:
• Zločin a trest
• Idiot
• Bratři Karamazovi
• Mario Puzo: Kmotr
• Erich Maria Remarque: Na západní frontě klid
• Michail Bulgakov: Mistr a Markétka
• John Advide Lindqvist: Ať vejde ten pravý
• Jacob Israel de Haan: Pijpelinky
• Clive Staples Lewis: Letopisy Narnie (7 dílů)
• Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod (13 dílů)

Páteční večer je zkrátka hezčí než večery ostatní, protože si jednoduše můžu dělat, co chci. To sice v sobotu můžu taky, ale to už není ono, to už přeci regulérně čerpám ze svého volna. A tak vám věnuji kousek ze svého hezkého pátečního večera a napíšu zase další střípek do sbírky.

Continue reading →

Mám toho teď poměrně hodně, proto jsem nenapsal dřív, i když jsem to měl v plánu. Pokusím se tedy shrnout události posledních dní.

V úterý jsem byl běhat, protože jsem se chtěl nějak odreagovat, a abych řekl pravdu, bylo mi docela smutno, připadalo mi, že jsem strašně daleko od štěstí, tj. od lidí, se kterými bych chtěl trávit svůj čas, a to jich vážně není moc. To znamená asi jeden, dva, nanejvýš tři lidi. Běhání sice na chvíli pomohlo, ale brzy se ta divná hořkost vrátila. Říkám si, že aspoň je to o důvod víc jít brzy terorizovat své tělo znovu.

Continue reading →

Často sem přidávám články o vědě, kultuře a jiných faktech. A protože si myslím, že některé z vás už to přestává bavit, a protože mám z posledních dní poměrně silné zážitky, rozhodl jsem se přidat také pár poznámek (bez nadpisu), které se týkají aktuálního dění v mém osobním životě, tedy pokud to můžu takhle otřepaně nazvat.

Vždycky jsem vytýkal „dámským blogům“, že na čtenáře vychrlí hromadu emocí, u kterých si nemůžete ani být jistí, jak to autor vlastně myslel, jakou to má příčinu, jak velkou to hraje roli v autorově životě nyní ani co to znamená pro budoucnost. A jelikož tohle vlastně ani pořádný blog není, můžu si dovolit na to jít trochu konstruktivněji. I přesto ale nehodlám (po?)city vynechat, ba naopak – je na čase trochu se konečně vyjádřit.

Píšu si papírový deník, to mi přišlo zkrátka jako nutnost, protože si nemůžu všechno pamatovat a některé myšlenky stojí za to, abych si je napsal, jen tak pro sebe v jakési syrové formě. Chci se ale podělit o svoje sofistikované žvásty i s vámi, blogovými (i jinými) maniaky. Nechť tedy v příštích dnech započne to obludárium.

Mám vás rád, lidi! Zatím, J.L.